NEŽIVÁ PŘÍRODA ZNOJEMSKA
aneb na okraji Českého masívu

Výstavní sály přízemí Minoritského kláštera

V prostorách bývalého minoritského kláštera na ulici Přemyslovců je zpřístupněna od roku 2002 expozice Neživá příroda Znojemska. Širšímu okruhu návštěvníků se snaží přiblížit procesy utvářející v čase měřeném na stovky milionů let ,,kamennou tvář" přírody a vztahy mezi organickými a anorganickými složkami životního prostředí.
To, co vtisklo krajině na jihu Moravy její jedinečný ráz je především geologické rozhraní mezi prvohorním krystalinikem Českého masívu, sedimenty vyplněnou třetihorní karpatskou předhlubní a síť meandrujících vodních toků propojujících obě zcela odlišné oblasti hlubokými údolními zářezy nebo plochými terasami s naplaveninami. Jednou z nejvýznamnějších dominant jižní Moravy je kaňon Dyje, v němž jsou odkryty unikátní profily jihovýchodním okrajem moldanubika, dyjskou klenbou moravika a horninami dyjského masívu a krhovického krystalinika.
Ačkoliv má expozice výrazně regionální zaměření, v jejích jednotlivých částech jsou vysvětlovány i některé základní a obecně platné pojmy z oborů geologických věd.

"Podivné kameny" vystavené ve vstupní části expozice jsou drobné geologické objekty z minerálů a hornin (např. geoda, hranec, konkrece, valoun, tektonické zrcadlo, vrása, zlom, žíla) s nimiž se člověk setkává v přírodě aniž by tušil, co všechno mohou o místě nálezu prozradit. Krátký komentář vysvětlující jejich vznik ukazuje na vybraných exponátech kámen jako měnící se součást přírody.
Po úvodní části expozice, v níž jsou představeny endogenní a exogenní síly a vysvětleny pojmy hornina a minerál (jde o jakousi rozcvičku) začíná jít "do tuhého". Schématem a galerií vybraných hornin je představeno krystalinikum Českého masívu. Od západu k východu, počínaje moldanubikem přes moravikum, dyjský a brněnský masív se ve sledu dílčích geologických jednotek uplatňují vyvřelé horniny a horniny s nízkým až vysokým stupněm přeměny (metamorfózy). Mezi prezentovanými vzorky je nejpočetnějším souborem zastoupeno moldanubikum, které tvoří podloží největší části území. Ruly, ortoruly, migmatitizované ruly, amfibolity, mramory, skarny a hadce vznikly v podmínkách vysokého stupně metamorfózy. Moravikum zastoupené především intenzivně zbřidličnělými slídnatými rulami s granátem, bítešskou ortorulou a menšími tělesy mramorů, vystupuje v území mezi moldanubikem a vyvřelinovými tělesy dyjského a brněnského masívu. Stavbu jihovýchodního okraje Českého masívu doplňují ještě dvě malá krystalinika u Miroslavi a Krhovic, připomínající svým petrografickým obsahem moldanubickou i morávní část krystalinika. Jejich pozice na samém východním okraji Českého masívu je někdy vysvětlována tektonickým přesunutím moldanubika a moravika od západu k východu, jindy jako pozůstatek východního křídla dyjské klenby (krhovické krystalinikum tvoří východní křídlo tzv. dyjské klenby). Ve stavbě miroslavské hrástě se vedle hornin moravika a moldanubika uplatnily ještě vyvřeliny brněnského masívu.
Ve druhé části expozice je současně vystavena část mineralogických sbírek. Minerály jsou prezentovány ve skupinách podle vzniku (geneze). Zvlášť jsou tak představeny minerály vyvřelin, pegmatitů, hydrotermálních žil a minerály metamorfitů. Mezi vystavenými minerály jsou zařazeny vždy typické ukázky minerálů z klasických nalezišť ale také z regionu.
Zatímco druhý oddíl expozice je celý věnován krystaliniku a endogenním procesům (tvrdé geologii), nosným tématem třetí části jsou exogenní síly a s nimi související vznik zvětralin a sedimentů. Zde je také připomenuto zapojení živých organismů do geologických cyklů a utváření mocných souvrství organogenních sedimentů. I tato část expozice má svůj regionální obsah. Nejstarší datované sedimenty na Znojemsku jsou devonského stáří. Z nich také pochází první nálezy zkamenělých živočichů (mikrofosílie). Výskyty karbonu a permokarbonu souvisí s pokračováním Boskovické brázdy, která na Znojemsko zasahuje zlomovým systémem od SSZ. Vzácné nálezy zkamenělých otisků rostlin jsou prvními makroskopickými doklady o existenci života v regionu. Plošně nejrozsáhlejší písčité a písčito jílovité uloženiny vznikly v průběhu třetihorních mořských transgresí v karpatské čelní hlubině na okraji Českého masívu. Místy obsahují hojné ukázky měkkýší fauny charakterizující příbřežní pásmo s kolísající salinitou vody. Vzácně v nich byly nalezeny zbytky obratlovců.
Mineralogické téma pokračuje v této části expozice ukázkami nerostů, s nimiž se můžeme setkat v sedimentech nebo v zóně zvětrávání. V geologické stavbě Znojemska hrají významnou úlohu živcové horniny a jejich zvětráváním v tropických klimatických epizodách konce druhohor a v třetihorách patrně vznikaly kaolinické jíly. Ve zbytcích zvětralinového pláště se na Znojemsku kromě kaolínů a lateritů (ty vznikly zvětráváním hadců) hojně nachází pestrobarevné opály, chalcedony a limonitové rudy.

V této části expozice je i malá výstava tektitů z muzejní sbírky. Tato přírodní skla vznikala v různých geologických epochách při střetu zemského tělesa s  kometou nebo asteroidem. Nejznámější tektity – vltavíny, se na Znojemsku nachází především v okolí Kuchařovic a u Suchohrdel. V expozici jsou vedle moravských vltavínů vystaveny i tektity z jiných částí světa, ale také například horniny pocházející z mateřského kráteru našich vltavínů.

Vedle tradičních sbírkových předmětů (horniny, minerály, zkameněliny) byly v geologické expozici nově uplatněny také otisky profilů z několika neogenních odkryvů.
Vzhledem k tomu, že hranice probíhající mezi základními geologickými jednotkami Český masív - Západní Karpaty je významnou strukturou v geologické stavbě Evropy, geomorfologickým rozhraním mezi Českomoravskou soustavou a vněkarpatskými sníženinami a hranicí mezi dvěma bioprovinciemi, návštěva nové expozice se může stát východiskem nejen pro terénní geologické exkurze, ale i pro exkurze s biologickou tématikou.