ŽIVÁ PŘÍRODA ZNOJEMSKA
1. patro Minoritského kláštera

27. dubna 2006 byla slavnostně otevřena nová stálá expozice ,,Živá příroda Znojemska". Tato expozice si klade odvážný cíl - představit návštěvníkům přírodu regionu v co největší pestrosti organismů i typů přírodního prostředí.

Základní typy prostředí (biotopy) jsou stylizovány v 16 větších vitrínách. Při prohlídce expozice postupně uvidíte několik typů lesů od nejvlhčích lužních lesů až po velmi suché doubravy. Dále vás ,,procházka přírodou" zavede ke skalám a po nich k řece, která tvoří jakousi pomyslnou spojnici mezi přirozenou a člověkem ovlivněnou či utvářenou částí krajiny. Po řece následují rybníky, louky, vřesoviště a stepi, tedy takové biotopy, jež na první pohled vypadají přirozeně, za jejich vznikem však stojí lidská činnost a lidé je také musí udržovat, jinak by brzy zanikly. Poslední část je věnována lidským sídlům a zemědělské krajině. Provedeme vás tedy celým spektrem krajinných typů od těch nejméně ovlivněných až po člověkem zcela přeměněné. Jednotlivé vitríny jsou pojaty jako koláž vyobrazení a exponátů charakterizujících daný biotop. Najdete v nich fotografie zachycující jak celkový vzhled biotopu, tak různé jeho detaily až po jednotlivé typické druhy rostlin, živočichů a hub. Především živočichové jsou prezentováni také formou dermoplastických preparátů (vycpanin) a modelů, některé rostliny zastupují vysušené kmeny, větve či trsy. Houby byly konzervovány speciální technikou - lyofilizací. Principem této metody je vakuové vysoušení za velmi nízkých teplot, kdy nedochází k běžnému sesychání a preparáty si uchovávají svůj původní tvar. Za jejich výrobu vděčíme pracovníkům mykologického oddělení Slovenského národného múzea v Bratislavě. U některých biotopů je zachycena i jejich bezprostřední souvislost s určitými typy horninového podkladu, tedy s neživou přírodou.

Velké vitríny jsou doplněny menšími nástěnnými vitrínkami, které se ve větším detailu věnují procesům v přírodě nebo systematickým skupinám rostlin. Typické rostlinné druhy jsou formou herbářových položek představeny také na otočných panelech, hmyz je vystaven ve speciálních pultových vitrínách. Dalším důležitým doplněním je ozvučení čtyř biotopových vitrín - na nástěnném panelu si můžete zvolit jméno živočicha a přehrát si jeho hlas. Celkem je v této ,,trojrozměrné" části expozice použito více než 250 fotografií a 350 trojrozměrných objektů (vycpanin, modelů, sušených rostlin atd.) a téměř 1000 preparovaných exemplářů hmyzu. Z pohledu systematického to představuje asi 230 druhů rostlin, 30 druhů hub, 230 druhů hmyzu a 200 druhů ostatních živočichů.

Z výčtu druhů organismů a forem prezentace by se mohlo zdát, že jediným cílem expozice je udolat návštěvníka informacemi. Přesto doufáme, že její vyznění je jiné. Po celou dobu přípravy jsme se snažili myslet na to, že živá příroda má pro většinu lidí především rozměr estetický. Proto byl velký důraz kladen na výběr vizuálně zajímavých a krásných objektů, na kvalitu fotografií a co největší věrnost preparátů. K přírodě nesporně patří také lyrika, zasněné vnímání pocitů a nálad. Právě tak jsou laděny krátké doprovodné texty, které v expozici objevíte. Každá prezentace přírody by měla pomáhat návštěvníkům pochopit význam přírody pro jejich vlastní život. Věříme, že touto cestou může nová přírodovědná expozice v muzeu přispět k výchově lidí a tím nepřímo i k ochraně mimořádných přírodních hodnot Znojemského regionu.

V muzeu přibylo šest malých černých pískomilů

V dětském koutku expozice Živé přírody Znojemska můžete od srpna pozorovat šest malých pískomilých kluků a holčiček, jak si hrají, krmí se, pobíhají, a když budete chodit častěji, uvidíte také, jak rostou.

Pískomilové jsou tvarem podobní myškám. Bez ocásku měří asi 10 cm. Mají dlouhé zadní tlapky a silné nohy, které jim umožňují vysoko skákat. Jsou to živá, čilá zvířátka, jejichž pozorováním můžete strávit hodiny. Neúnavně pobíhají, zkoumají, hrabou, trhají papír na hnízdo a všemožně jinak se předvádějí. Pečovat o ně je velmi snadné, a když se s nimi zachází jemně, velice brzo zkrotnou, neboť jejich přirozená zvědavost jim rychle pomůže překonat strach.

Pískomilové pocházejí z pouští jihovýchodní Asie, kde je velmi horké a suché podnebí. Aby se před žárem chránili, vyhrabávají si nory hluboko v zemi a málokdy se odvažují ven před západem slunce. Vody a potravy je v poušti málo. Pískomilové jsou proto uzpůsobeni tak, aby tu trochu vody, kterou najdou, využili co nejlépe. Zvířátka na poušti tráví hodiny hledáním semínek, hmyzu a rostlinek k jídlu. V přírodě žijí v koloniích, proto také doma chovaní pískomilové jsou šťastnější, když jsou v páru nebo ve skupině. Samotný pískomil by se asi cítil opuštěný.

Autoři textu:
RNDr. Antonín Reiter Ph.D.
Mgr.Lýdie Bartoňová