AktuálněVýstavyExpozicePřednáškyMédiaObjektyMuzeumDigitalizaceFotogalerieVstupnéKontaktOdkazy Zakázky
 

BOTANIKA
Kurátor botanických sbírek: Ing. Radomír Němec
Telefon: 515 282 232


Herbářové sbírky jsou jedním s důležitých studijních materiálů botanika. Dokládají morfologickou variabilitu druhů a jejich historický výskyt v území, často i na lokalitách již zničených. Jsou spolu s uveřejněnými vědeckými studiemi pamětí předchozích generací badatelů, neocenitelným zdrojem informací.

Co to je herbář

V úvodu je třeba připomenout několik informací o herbáři. Základní jednotkou je herbářová položka, což je do plochy sušená (lisovaná) rostlina nebo její část, nalepená na listu papíru. To platí pro herbář cévnatých rostlin. U hub, mechorostů a lišejníků je herbářovou položkou skládaná obálka obsahující přírodniny sušené v trojrozměrném stavu. Nezbytnou součástí každé herbářové položky je etiketa, což je malí lístek obsahující nejméně informace o sběrateli, místě a datu sběru. Herbářové položky bývají ukládány do složek nebo krabic a řazeny podle rostlinného systému nebo abecedně podle rodových jmen. Struktura a složení herbáře, je dána jednoznačně zaměřením botaniků, kteří jej tvořily.

Herbářové sbírky
Herbářové sbírky botanického pracoviště Jihomoravského muzea ve Znojmě obsahují k 31. 12. 2008 přibližně 15.850 herbářových položek členěných do dvou podsbírek. Podsbírka botanická zahrnuje položky cévnatých rostlin, mechorostů a lišejníků. Podsbírka mykologická sestává z položek hlenek a hub. Sbírky jsou uloženy v botanickém depozitáři v minoritském klášteře a z praktických důvodů zpravovány v několika samostatných herbářích. Herbář hub sestává z 3449 položek ve skládaných obálkách (větší kusy volně), které jsou řazeny abecedně podle rodových jmen a uloženy do krabic (větší kusy do skříní). Totéž platí pro samostatné herbáře mechorostů (90 položek), lišejníků (179 položek) a hlenek (175 položek). Herbář cévnatých rostlin je dělen na autorské herbáře (A. Oborného, V. Drlíka, J. Komárka) a hlavní herbář (přibližně 7500 položek), který je kontinuálně rozšiřován. Položky jsou vkládány do složek podle rodového jména a složky (rody) řazeny systematicky podle Květeny ČSR J. Dostála vydané v roce 1950 a ukládány v herbářových krabicích do skříní.
Nejstarší dochované evidenční záznamy botanických sbírek jsou z roku 1968, kdy byla založena botanická přírůstková kniha, která je kontinuálně vedena až do současnosti, od roku 2001 formou výtisků z databáze Demus Botanika.
Průběžně probíhají revize (kontroly správného určení) vybraných skupin druhů odborníky specializujícími se na tyto taxony. Ročně je realizováno také několik zápůjček soukromím badatelům i institucím.

Aktuální výzkum a dokumentace regionu
Od roku 2007 se botanické pracoviště JMM spolu se Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy podílí na botanické části čtyřletého programového projektu Ministerstva kultury ČR DE07P04OMG006 "Výzkum a dokumentace současného stavu mokřadních lokalit Znojemska na podkladu historických údajů a muzejních sbírkových fondů"

Publikace vydané z výsledků práce a výzkumů botanického pracoviště:
vybrané kapitoly v práci: Reiter A. [ed.] 2008: Přírodovědné zajímavosti Znojemska. - Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Znojmo.
vybrané kapitoly v práci: Atweri J. [ed.]: Jihomoravské muzeum ve Znojmě. Muzeum - brána k poznání. Sborník ke 130. výročí založení. - Jihomoravské muzeum ve Znojmě, Znojmo.
Bravencová L., Grulich V., Musil Z., Reiter A., Reiterová L., Táborská J. (2007): Významné nálezy cévnatých rostlin na území Národního parku Podyjí od roku 1995. -Thayensia, 7: 85-119.
Bravencová L., Musil Z., Reiter A. (2007): Flóra a vegetace obnaženého dna Znojemské a Vranovské údolní nádrže (Střední Podyjí). - Thayensia, 7: 153-173.
Šeniglová R. (2004): Hlenky (Myxomycetes) v Národním parku Podyjí. - Thayensia (Znojmo), 6: 21-29.


Co můžeme nabídnout
V roce 2006 byla otevřena expozice "Živá příroda znojemska". Srdečně zveme k návštěvě. Krátkodobé výstavy a botanickou tématikou se v prostorách JMM objevují již pravidelně. Sledujte prosím aktuální nabídku. Od konce roku 2007 můžete virtuálně nahlédnout do sbírek botanického pracoviště na stránkách JMM prostřednictvím odkazu www.znojmuz.cz/digitalizace/. Jsou zde zpřístupněny jednak fotografie vybraných herbářových položek, ale také databáze uložených sbírkových předmětů.

Po domluvě je možné provést komentovanou prohlídku expozice živé přírody Znojemska, přednášku, či exkurzi na vybrané lokality Znojemské přírody.  

Kontaktujte nás
- s nabídkou na darování či odprodej sbírek rostlin a hub jihozápadní Moravy
- s informacemi o výskytu chráněných a ohrožených druhů rostlin a hub na Znojemsku
- nevíte-li si rady s určením rostlin či hub, nebo s jinými otázkami, které vyvstaly při vašem zkoumání rostlinné říše

 


 

Historie botanického pracoviště a budování herbářových sbírek
V úvodu je třeba poznamenat, že struktura a složení herbáře, je dána jednoznačně odborným zaměřením, historickými a prostorovými možnostmi a odborným zájmem botaniků, kteří jej tvořily. Proto je popisována nejen sbírka samotná, ale také osobnosti jednotlivých sběratelů.

Herbář Adolfa Obornyho
Botanické sbírky se staly součástí muzea ve Znojmě přibližně 30 let po jeho založení, v době, kdy se tehdejší ředitel znojemské reálky ve výslužbě Adolf Oborny stal jedním z kustodů (správců) muzea. Do funkce byl jmenován po návratu do Znojma na jaře roku 1909 a již o rok později byl Oborného herbář vystaven v nástěnných skříních v nově otevřeném muzeu v části Znojemského hradu a součástí hradní expozice byl také v roce 1922.
Adolf Oborvy (1840-1924) byl pedagog a významný moravský botanik. Studoval v Brně, kde také v letech 1865-1868 učil na reálné škole spolu s Johanem Gregorem Mendelem. Spojovalo je přátelství a společný zájem o botaniku, zejména o rod jestřábník (Hieracium). V roce 1871 byl Oborny jmenován profesorem na reálné škole ve Znojmě, kde zůstal bez přerušení 27 let. Poté byl několik let ředitelem školy v Lipníku nad Bečvou. Zbytek života prožil jako penzionovaný pedagog ve Znojmě, kde se mimo vlastní badatelskou a publikační práci věnoval také muzeu.
S muzeem byl spjat od roku 1909 pravděpodobně až do své smrti jako kustod a člen kuratoria. Během své mnohaleté vědecké činnosti uveřejnil přes 30 floristických a taxonomických studií. Jeho práce o znojemské a moravské flóře vydané v letech 1879 a 1886 jsou velmi cenným zdrojem informací pro srovnání současného a historického stavu lokalit.
Většina položek sebraných A. Obornym je v ústavních herbářích Univerzity Karlovy v Praze (PRC) a Masarykovy university v Brně (BRNU). Ve sbírkách Jihomoravského muzea ve Znojmě (MZ) je uloženo 102 položek lišejníků a 1146 položek cévnatých rostlin Oborného srovnávacího herbáře regionální flóry, který je nejstarší částí našich botanických sbírek a kromě běžných druhů obsahuje také v současnosti vyhynulé či nezvěstné taxony jako je řepeň trnitá (Xanthium spinosum), rohohlavec rovnorohý (Ceratocephala testiculata) a další.

Soubor vydaný Masarykovou universitou
Ve dvacátých a třicátých letech vydával tehdejší ústav všeobecné a systematické botaniky Masarykovi university v Brně centurie exsikátové řady Flora exsiccata Reipublicae Bohemicae Slovenicae (shodné kolekce sta herbářových položek určené na výměnu s jinými herbáři za účelem rozšíření sbírek). Několik kolekcí z let 1923-1937 získalo darem i muzeum ve Znojmě. Není však známo, kdy byl tento soubor více než 1500 herbářových položek cévnatých rostlin z celého bývalého Československa včetně Podkarpatské Rusi do muzea předán. Jisté je jen to, že se tak stalo někdy před rokem 1968, neboť starší evidenční data o botanických sbírkách se nedochovala.

Herbář Jiřího Komárka
Prof. RNDr. Jiří Komárek DrSc. (*1931), přední český algolog, vytvořil ve svých studentských létech kolekci 1834 herbářových položek cévnatých rostlin z rodného Třebíčska (položky z let 1943-1945), Znojemska a z návštěv Slovenska, severní Moravy, jižních Čech a botanicky zajímavých moravských lokalit jako jsou Pouzdřany, Pálava, Lednice, Čejč, Kotouč u Štramberka a další (položky z let 1945-1953). Svůj herbář věnoval znojemskému muzeu někdy v padesátých letech 20. století. Herbářový materiál ze Znojemska tvoří přibližně čtvrtinu celkového objemu jeho sbírky. Přesto, že jde převážně o běžnější druhy regionální flóry, můžeme mezi nimi najít například také violku obojetnou (Viola ambigua) nebo čistec německý (Stachys germanica), vzácné taxony naší květeny.

Herbář Vratislava Drlíka
Další ucelenou kolekcí deponovanou ve sbírkách botanického pracoviště je autorský srovnávací herbář Vratislava Drlíka (1886-1955), který shromáždil ve velmi krátkém časovém intervalu (1950-1954) úctyhodné množství rostlinného materiálu (tři položky mechorostů, 35 položek lišejníků a 1479 položek cévnatých rostlin) převážně z jižní části Znojemska.
Vratislav Drlík (1886-1955), jehož podrobný životopis vyšel v roce 2005 v časopise Thayensia, byl pedagog a významný regionální přírodovědec zajímající se zejména o geologii a botaniku. Pocházel ze severní Moravy a zde také prožil většinu aktivního života. Dne 27. 9. 1945 se jeho profesní život spojuje s tehdejším Museem královského města Znojma, kde byl pověřen prozatímním dozorcem. V témž roce byl do kuratoria jmenován řídící učitel v. v. František Švestka ze Šatova, který v muzeu v letech 1945 a 1946 vypomáhal v botanice. Tentýž Švestka, pedagog a botanik, "odchovanec brněnské školy", jehož položky (cca 160 ks) jsou v našich sbírkách uloženy jako součást kolekcí exsikátů Flora exsiccata Reipublicae Bohemicae Slovenicae vydaných Masarykovou univerzitou, a také jako součást Drlíkova herbáře. Vratislav Drlík se na Františka Švestku také několikrát odvolává ve svém pozdějším rukopise Květeny Znojemska.

Do roku 1950 se Drlík věnoval naplno celkové obnově muzea a inventarizaci sbírek. Za svou činnost v muzeu byl dne 29. 5. 1947 odměněn čestným titulem ředitele muzea. Botanika jej pohltila až na sklonku života (1950-1955). Je až neuvěřitelné v jak krátkém čase dokázal do problematiky proniknout. Přesto, že se s brněnskými ani jinými botaniky téměř nestýkal (výjimkou byl František Švestka) a znalosti čerpal převážně z literatury, nedávnou revizí jeho herbáře (2004-2005) bylo zjištěno, že většina položek je určena správně. Navazoval na Oborného Květenu Moravy a zejména na další květenu Znojemska autorů Himmelbaura a Stummeho vydanou v roce 1923. Bádal v jižní části Znojemska mimo příhraniční oblasti, kde byl volný pohyb v té době velmi obtížný. Sebral většinu zde rostoucích druhů cévnatých rostlin (více než 1500 herbářových položek) a další nálezová data a informace o rozšíření taxonů zapsal do již zmiňovaného rukopisu Květeny Znojemska, která byla poprvé vydána až 50 let po jeho smrti a to v časopise Thayensia v roce 2005. Mezi nejcennější položky Drlíkovy sbírky patří například jitrocel přímořský (Plantago maritima) ze zaniklého slaniska u Stošíkovic, v současnosti nezvěstný kravinec španělský velkokvětý (Vaccaria hispanica subsp. grandiflora), bařička bahenní (Triglochin palustre) z mokřadní lokality u Valtrovic, hruštička zelenokvětá (Pyrola chlorantha) z borových lesů u Citonic, na Znojemsku již vyhynulý hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe) z vlhkých luk u Lančova a mnoho dalších.

Vznik mykologické podsbírky a hlavního herbáře cévnatých rostlin
K systematickému budování herbáře došlo až nástupem ing. Jaroslava Krejčího (1935-1999). Krejčí studoval lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a po jejím ukončení v roce 1963 nastoupil do muzea na nově zřízené stálé místo samostatného botanika, později zastával také post vedoucího oddělení přírodních věd. Během práce v muzeu si doplnil vzdělání postgraduálním studiem mykologie a přijal také funkci okresního konzervátora státní ochrany přírody. Byl jedním z hlavních iniciátorů návrhu o pozdějšího vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Podyjí. V roce 1980 odešel z muzea, aby pracoval jako vedoucí Správy CHKO Podyjí a později i na Správě Národního parku Podyjí po jeho vyhlášení v roce 1991, na kterém měl taktéž nemalý podíl. Během Krejčího mnohaletého působení v muzeu byl sbírkový fond obohacen o více než 4800 pokožek, a také o několik set dokumentačních diapozitivů hub a cévnatých rostlin znojemského regionu. Věnoval se zprvu zejména založení a postupnému rozšiřování mykologické sbírky, v níž převládají dřevokazné houby (choroše), a také lupenaté a hřibovité houby (Russula, Boletus, Lactarius). Jeho zásluhou jsme jedním z mála regionálních muzeí s tak rozsáhlou sbírkou hub, kterou mimo vlastní sběry (2609 položek z let 1956-1980) rozšířil v roce 1970 nákupem mykologické kolekce učitele Ladislava Fialy (740 položek z let 1959-1970). Do svého okruhu zájmu zařadil cévnaté rostliny až v roce 1966 a kontinuálně rozšiřoval jejich kolekci až do roku 1979 (sebral celkem 1235 položek). Jsou to většinou nehojné druhy znojemské flóry různých typů stanovišť, například blatouch bahenní (Caltha palustris), koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis), rozchodník bílý (Sedum album) a další.
V letech 1970-1974 zpracovávala studentka učitelství z tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně Danuše Pokorná-Plačková ve spolupráci Jaroslavem Krejčím diplomovou práci na téma "Floristické poměry okolí obce Únanov" (oblast plánované přehrady u Výrovic). Součástí práce byl i soubor herbářových položek cévnatých rostlin, který vyhotovila ve dvou kopiích. Jedna z nich je uložená v ústavním herbáři PřF MU v Brně a druhou dostalo darem JMM v roce 1974 (255 položek).
Anna Jordánová (*1944) pracovala v muzeu od roku 1977 jako organizační referent pro dokumentaci příroda. V roce 1983 nastoupila na místo botanika, kde setrvala do konce roku 2000. Vystudovala Střední všeobecnou vzdělávací školu ve Znojmě a později Střední zemědělskou školu ve Vyškově. Během jejího působení se rozrostla sbírka cévnatých rostlin vlastními sběry o 2367 položek běžných i méně běžných převážně stepních druhů. Zprostředkovala také koupi pěti herbářových kolekcí. Od Jaroslava Čápa, zaměstnance Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, který zpracovával dokumentaci nelesních porostů k nově vyhlášenému NP Podyjí, byly v letech 1992 a 1993 odkoupeny dva soubory cévnatých rostlin z tohoto území (celkem 144 položek) obsahující například i vzácnou vikev panonskou červenou (Vicia pannonica subsp. striata). Cennými přírůstky do muzejních sbírek byly v letech 1992-1994 nákupy tří kolekcí cévnatých rostlin z celého území Znojemska (celkem 566 herbářových položek) od ing. Radomír Řepka, Ph.D., vysokoškolského učitele a výborného znalce rodu ostřice (Carex) a sítina (Juncus). Tyto soubory obsahují například velmi zajímavou položku kriticky ohrožené ostřice ječmenovité (Carex hordeistichos) z obnaženého břehu u Litobratřic.
Jordánová zapsala podstatnou část botanických sbírek do počítačově vedené databáze v programu AISM a později v programu Demus Botanika.

Hlenky ve sbírkách JMM
Mykoložka Mgr. Radmila Šeniglová-Dvořáková (*1974) byla zaměstnána v muzeu v letech 2000-2005. Je absolventkou PřF UK v Praze se zaměřením na nižší rostliny. Svému oboru zůstala věrná i v muzeu. Zaměřila se na dokumentaci výskytu hlenek (Myxomycetes) na vybraných lokalitách Znojemska a Břeclavska (NP Podyjí, NPR Křivé jezero u Mikulovic), celkem 175 položek z let 2001-2004. O hlenkách v NP Podyjí uveřejnila také práci v časopise Thayensia v roce 2004. Mimo to rozšířila i sbírku hub o 79 položek, cévnatých rostlin o 138 položek, nepočetné sbírky mechorostů o 66 položek a lišejníků o 30 položek. Vše převážně v souvislosti s mapováním biotopů soustavy NATURA 2000, kterému se v letech 2001-2003 intenzivně věnovala. Dokončila počítačovou evidenci starého sbírkového fondu v databázovém programu Demus Botanika. Díky spolupráci s botanickým oddělením Moravského zemského muzea v Brně umožnila přístup k informacím o botanických sbírkách JMM na internetových stránkách MZM (http://www.mzm.cz/Botanika).

Zpět k cévnatým rostlinám
Nástupem Mgr. Lydie Bravencové nyní Bartoňové (*1978) v září 2004, absolventky PřF MU v Brně, se výzkumná a sběratelská činnost pracoviště orientuje na nelesní flóru a vegetaci cévnatých rostlin. Spektrum přírůstků do botanických sbírek souvisí s aktuálně zpracovávanými projekty. V letech 2005 a 2006 to byly inventarizační průzkumy dvou stepních lokalit (PP Vraní vrch, PP Štřebovský kopec) a přírodní rezervace Vrbovecký rybníka s přilehlou vlhkou loukou. Mezi zajímavé nálezy z tohoto období patří například nová lokalita velmi vzácného prorostlíku prutnatého (Bupleurum affine) na Vraním vrchu. Na podzim roku 2005 proběhl průzkum flóry a vegetace obnaženého dna Vranovské a Znojemské přehrady. Byla zde objevena například nezvěstná bahenka psárkovitá (Heleochloa alopecuroides) nebo kriticky ohrožená puchýřka útlá (Coleanthus subtilis) a další.
Od roku 2007 pracuje botanické a zoologické pracoviště spolu s Národním muzeem v Praze a Středočeským muzeem v Roztokách u Prahy na výzkumném projektu mokřadních lokalit Znojemska a přilehlých oblastí. Díky tomuto projektu bylo již nalezeno několik regionálně i celorepublikově zajímavých druhu cévnatých rostlin například žabník trávolistý (Alisma gramineum) v rybníce Čekál u Olbramkostela nebo pryskyřník velký (Ranunculus lingua) v rákosině v přírodní rezervaci Rakšické louky.
Vlastními sběry byly v sezónách 2005-2008 botanické sbírky rozšířeny přibližně o 850 položek cévnatých rostlin. Mimo to byly v letech 2004 -2008 realizováno také 7 nákupů herbářových kolekcí cévnatých rostlin z území Znojemska (Michaely Březinové, Mgr. Zdeňka Musila, Mgr. Lenky Reiterové ing. Roberta Stejskala a Kristýny Žákové), celkem 352 položek.