Jihomoravské muzeum ve Znojmě díky spolupráci s bývalým československým  tenistou, tenisovým trenérem a sběratelem výtvarného umění v jedné osobě – Janem Kukalem získalo možnost vystavovat díla jednoho z nejvýznamnějších a ve světě i nejznámějších českých umělců - Jiřího Koláře. Výstava je doplněna díly Ladislava Nováka, který měl přímé vazby na tvorbu Jiřího Koláře a je zároveň logickým doplněním této výstavy. V roce 1961 seznámil Mikuláš Medek Koláře s Novákem. Toto setkání dalo vzniknout jedné z velmi významných kapitol světového moderního umění. Do dějin výtvarné kultury se nesmazatelně zapsali jako experimentátoři a vynálezci výtvarných technik, jmenovat můžeme např. roláže, muchláže, chiasmáže, asambláže, froasáže, a další. K návštěvě výstavy zveme do znojemského Domu umění. Info k autorům níže.
Jiří Kolář – Dvě růže z Fontainebleau, 1993		Ladislav Novák – Ruce, 1969

Jiří Kolář (1914–2002) byl český básník a výtvarník známý po celém světě, a to především díky svým kolážím a experimentálnímu umění. Jeho výtvarná tvorba ovlivnila i jeho tvorbu literární, zabýval se především kolážemi. První samostatnou výstavu měl už v r. 1937 na chodbě divadla D 37 E. F. Buriana. Poté se však na dlouhou dobu výtvarně zdánlivě odmlčel a působil především literárně. Ve čtyřicátých letech se stal členem Skupiny 42. V padesátých letech byl vězněn (za rukopis sbírky Prométheova játra). Publikovat a vystavovat mohl pouze krátce koncem šedesátých let. Jeho knihy zmizely z knihoven, čerstvě vytištěná monografie o Kolářovi z pera Miroslava Lamače se nedostala do knihkupectví. Kolář navíc podepsal Chartu 77. Režim se ho nakonec zbavil tím, že mu dovolil vycestovat na stipendijní pobyt do západního Berlína. Kolář se už nevrátil, od roku 1981 se natrvalo usadil v Paříži a získal i francouzské občanství. Jeho žena Běla, s níž se oženil v roce 1949, která byla také výtvarnice, zůstala sama v Československu. Manžel byl v nepřítomnosti odsouzen k jednomu roku vězení a byl mu zabaven majetek. Kolář brzy dosáhl světového věhlasu, ale na Čechy nezapomněl – z Francie posílal peníze umělcům, kteří doma nemohli publikovat (například Skácelovi). Náš v cizině nejvýznamnější žijící výtvarník se dočkal většího uznání po celém světě více, než doma. Po roce 1989 se vrátil domů, kde začaly vycházet jeho dříve zakázané knihy a Kolářovu výtvarnou tvorbu představily rozsáhlé výstavy. V roce 1991 byl vyznamenán Cenou Jaroslava Seiferta a Řádem T. G. Masaryka. Od šedesátých let uskutečnil přes tři sta výstav. Vydal deset monografií a několik desítek antologií, knih pro děti, katalogů a bibliofilí.

  

Ladislav Novák (1925–1999) byl český básník a výtvarník, působil v Třebíči. Do literatury ho na sklonku druhé světové války uvedl básník Jakub Deml. Publikovat začal až na začátku šedesátých let. V této době se začínal prosazovat jako výtvarník a v tomto oboru měl velké úspěchy. Z básnictví do výtvarného umění přenesl lyrismus, nikoli ve formě čisté, ale ironické a sofistikované. Kromě katalogů ke svým výstavám vydal řadu sbírek vlastní poezie i překladů poezie jiných autorů. Ve Švédsku, Německu a Itálii mu byly vydány na gramofonových deskách nahrávky jeho fónické poezie. Poměrně často vystavoval, kromě tehdejšího Československa, také v Rakousku. Největší zájem a zázemí však našel v Itálii, kde také byl na několika studijních pobytech. 

Fotografie z vernisáže