Expozice v Louckém klášteře
KLEMENT MARIA HOFBAUER
Autorka expozice: Květoslava Poláková
Expozice obsahuje 6 panelů o rozměrech 100 x 70 cm a dobové exponáty. Náplň jednotlivých panelů je koncipovaná tak, aby návštěvník měl možnost seznámit se s nejvýznamnějšími historickými mezníky v životě tohoto světce.
První panel nás zavede do rodiště SV. KLEMENTA, do Tasovic u Znojma, kde se 26. prosince 1751 narodil. Jeho otec Pavel Dvořák pocházel z Moravských Budějovic, maminka Marie, rozená Steerová, byla dcerou tasovického rychtáře, který provozoval i řeznictví. Sv. Klement přišel na svět na druhý svátek vánoční a týž den byl také ve farním kostele pokřtěn. Jméno dostal podle Jana Evangelisty a do matriky byl zapsán jako Hofbauer, což je překlad otcova příjmení do němčiny. Rodina žila v chudém prostředí. Otec zemřel, když bylo Janovi necelých sedm let. O rodinu se starala matka, která Janovi vštěpovala lásku k Bohu. Uvádí se, že po zprávě o smrti tatínka dovedla matka chlapce ke kříži a řekla mu: "On je nyní tvůj Otec! Ať mu děláš stále radost!" Je zřejmé, že v tu chvíli přijal Jan s dětskou opravdovostí mužné odhodlání dostát tomuto matčinu přání.
Další texty a fotografie uplatněné na panelu Vám přiblíží např.: interiér zdejšího barokního kostela, historii rodného domku před jeho zbouráním a seznámíte se i se stavbou nového kostela svatého Klementa Hofbauera, který byl slavnostně vysvěcen osmého října 1933 za účasti patnácti tisíc věřících.
Panelem č. dva s názvem UČNĚM, STUDENTEM A POUSTEVNÍKEM se přeneseme do Znojma, kde Jan Hofbauer vstoupil 31. března 1767 do učení u pekařského mistra Františka Dobše, jeho pekařství bylo v budově, kde dnes otevřeme novou expozice.
Jan byl zakrátko přijat za člena mistrovy rodiny. Byl dobrosrdečný, lidé ve městě ho měli rádi a často na něho, když každé ráno roznášel po městě čerstvé pečivo a nosil na nůši pekařova syna, pokřikovali přezdívkou Kryštof. Tuto přezdívku získal podle legendy o svatém Kryštofu, který přenesl malého Ježíška přes rozvodněnou řeku. Jan sice byl spolehlivý učeň, v průběhu učení se ho ale zmocňoval vnitřní neklid. Nedokončil učení a vydal se v roce 1769 pěšky na cesty. Zamířil do Říma, kde vedle toho, že poznal nové země, utužil celoživotní přátelství s pekařským tovaryšem Petrem Kuncmannem z Německa.
Jako zajímavost uvádíme, že v Římě byl celkem čtrnáctkrát, z toho osmkrát pěšky, což byl uctihodný výkon. Po svém návratu z Říma do Znojma pomáhal při pečení chleba v louckém klášteře. Posléze se však znovu vydali s Kuncmannem do Říma. Cestou se zastavili v Tivoli, kde byla neobsazená poustevna. Mládenci ve věku maturantů přijali nová jména. Jan přijal jméno biskupa a mučedníka Klementa z Ankyry a Petr byl přejmenován na Emanuela. Po šesti měsících opustil Klement poustevnu i přítele a odešel domů. Tato životní epizoda nebyla nikdy zapomenuta. Hofbauer si provždy ponechal jméno Klement. Jméno Maria přijal později. Jedna z verzí je, že zřejmě z úcty k zakladateli řehole Alfonsu Maria z Liguori. Klement Hofbauer se vrátil opět do Louky. Došlo zde však k významné změně. Představení kláštera mu umožnili navštěvovat klášterní chlapeckou školu. Jednadvacetiletý Klement tak usedl vedle malých žáčků, kde zůstal asi čtyři roky. V roce 1777 opustil školu a vydal se opět na cestu k jihu.
Vedle vysvětlujících textů jsou na panelu použity kopie archiválií ze znojemského archivu a fotografie přibližující jednu z životních etap Klementa.
Panel číslo tři má název PEKAŘEM, STUDENTEM A KNĚZEM. Návštěvník se má zde možnost seznámit s prvním pobytem Klementa Hofbauera ve Vídni, kde pracoval v pekařství u mistra Weyringa. Klement kromě práce v pekárně dával přednost vídeňským kostelům, kde ministroval a zůstával věrný svému přání stát se knězem. Jeho sen se měl brzy splnit. Uvádí se, že za prudkého lijáku obstaral fiakr třem marně čekajícím dámám. Když se promoklý vrátil, pozvaly ho ženy, aby si přisedl. Na otázku, jak se mu mají odvděčit, Klement jim sdělil své vroucí přání - studovat a být knězem. Tak se mu jeho sen splnil, sestry von Maul uhradily většinu nákladů na jeho studia. Následující léta byla pro něho těžkým zápasem, vždyť samostatně hledal Boží pravdu. Ale přinesla mu i překrásné celoživotní přátelství s kolegou Tadeášem Hýblem. V tomto období si našel Klement i svůj veliký životní vzor, kterým byl P. Josef Albert Diesbach, jehož prostřednictvím se Hofbauer poprvé seznámil se spisy Alfonse z Liguori, zakladatele
řehole redemptoristů.
Klement Hofbauer studoval na teologické fakultě ve Vídni, kde jeho zklamání nebralo konce. Představitelé školy postupovali podle představ císaře Josefa II. Při jedné přednášce se Klement neudržel a se slovy: "Pane profesore, co zde přednášíte už není katolické!" odešel z posluchárny. V roce 1784 opustil Klement Hofbauer i s Tadeášem Hýblem Vídeň a spolu odešli do Říma.
Po více než dvacetiletém hledání sama sebe se Klement rozhodl vstoupit do řehole redemptoristů. Dne 24. října 1784 přijal řeholní roucho a 19. března 1785 složil svaté sliby. Dobové fotografie uplatněné na panelu Vám přiblíží atmosféru Vídně za panování Josefa II. a seznámí Vás s místy, kde byl Klement vysvěcen na kněze a kde dokončil svá studia.
POBYT VE VARŠAVĚ A NA CESTÁCH, tak zní název čtvrtého panelu. Vzhledem k tomu, že tehdejší Rakousko nepřálo zakládání nových kongregací a klášterů opustil Klement Hofbauer s Tadeášem Hýblem Vídeň a v únoru 1778 došli do Varšavy. Ve Varšavě bylo totiž od 17. století bratrstvo sv. Benona, které mělo za cíl podporovat cestující cizince, ošetřovat nemocné, starat se o děti a sirotky. V době jejich příchodu hledalo bratrstvo pro svůj kostel kněze. V samých počátcích pobytu se Klementova pozornost soustředila nejdříve na sirotky, pro které založil sirotčinec a vybudoval školy pro chlapce i dívky. Na tyto aktivity však potřeboval peníze. Vedle prostředků od svých přátel z Vídně pořádal sbírky a nestyděl se ani žebrat. Uvádí se, že když žebral v hospodě, jeden z karbaníků mu plivl do tváře. Hofbauer na to řekl: "To bylo pro mne - ale nyní mi dejte něco pro sirotky!" Klement s Hýblem se ocitli v prostředí, které se k německy hovořícím kněžím stavělo nepřátelsky. Přesto se jim zpustlý kostel sv. Benona podařilo za krátkou dobu zvelebit. Stal se centrem intenzivní pastorační práce. Pro představu uvádíme, že např. když Hofbauer začínal, bývalo ročně uděleno dva tisíce svatých přijímání a od roku 1800 přes 100 tisíc ročně. Z okázalých bohoslužeb u sv. Benona učinil Hofbauer "ustavičnou misii". Klementův pobyt v Polsku však ukončily napoleonské války. Řehole redemptoristů byla z Varšavy vykázaná 17. června 1808. Prostřednictvím autentických dokumentů a dobových fotografií se seznámíte s prostředím, ve kterém Klement působil dvacet jedna roků. Texty a dobové fotografie Vám také přiblíží Hofbauerovy zakladatelské cesty kvůli založení nových poboček klášterů, které neúnavě podnikal z Varšavy v průběhu let 1790 - 1807.
Panel číslo pět s názvem KNĚZEM A PASTÝŘEM VE VÍDNI nás zavede podruhé do Vídně, kde se Hofbauer věnoval prostým lidem, o které se staral, navštěvoval nemocné, a přinášel jim útěchu i finanční pomoc. Seskupoval kolem sebe mládež z nejrůznějších vrstev a snažil se jí předat poklad víry. Právě pro ni udělal svatý Klement pro budoucnost nejvíce. V roce 1813 se stal duchovním správcem v klášteře svaté Voršily v Jánské ulici. Pozvedl život kostela, stejně jako ve Varšavě. Dbal na okázalost bohoslužeb a znovu obnovil kázání. Stal se vyhledávaným zpovědníkem a rádcem lidí z celé Vídně. Působil i mediálně, se svými přáteli vydával i časopisy: 1814/15 - v době konání vídeňského kongresu Listy míru, 1819 - 1923) - Olivové listy. Třetím časopisem byl první katolický časopis pro mládež - Nedělní list pro mládež. Pravděpodobně je to první katolický ilustrovaný časopis v německém jazyce vůbec. V závěru svého života Klement Hofbauer zakusit ještě mnoho trpkosti. Byl znovu sledován policií, šikanován a často vyslýchán. Nepřátelé chtěli dosáhnout jeho vypovězení z Rakouska. Nakonec se vše obrátilo v jeho prospěch. Císař František I. schválil pravidla založení kláštera redemptoristů. Tohoto významného dokumentu, který uvádí kongregaci do Rakouska se však Klement nedočkal. Zemřel 15. března 1820. Byl pochován před 186 lety na hřbitově v Maria Enzersdorfu. Prostřednictvím dobových fotografií se můžete seznámit také s významnými osobami, se kterými se pravidelně Hofbauer stýkal. Za všechny uvedu básníka Zachariáše Wernera, od kterého pochází proslavená věta, že mezi živými lidmi zná jen tři opravdu silné osobnosti: Napoleona, Goetha a Hofbauera.
Panel číslo 6 je věnován VÝZNAMU SVATÉHO KLEMENTA. Z hlavního textu se mimo jiné dozvíte, že dne 19. dubna 1820 byl císařem Františkem I. oficiálně povolen pobyt redemptoristů v Rakousku a byl jim přidělen kostel Maria am Gestade a přilehlá budova Pasovský dvůr. Klášter s kostelem zůstal do dnešních dnů mateřským domovem redemptoristů. V roce 1859 dál kardinál Rauscher první podnět na Hofbauerovo blahořečení. Dne 5. listopadu 1862 byly Hofbauerovy ostatky slavnostně přeneseny do kostela Maria am Gestade. V roce 1867 byl Hofbauer vyhlášen za "ctihodného". Roku 1888 byl K. M. Hofbauer prohlášen Lvem XIII. za blahoslaveného a 20. května 1909 jej papež Pius X. svatořečil. Roku 1914 vyhlásil Pius X. sv. Klementa za patrona města Vídně, později se stal i patronem Varšavy. Na počest svatořečení sv. Klementa Hofbauera byly vybudovány pomníky, kostely, kaple, řeholní domy a dětské domovy nesoucí jeho jméno. Klementovo úsilí směřovalo k zduchovnění života společnosti a církve tehdejší doby. Dodnes je uctívaný věřícími jako muž víry, který vyvedl církev z krize osvícenství zpět k pravé zbožnosti. V tom je rozhodující Hofbauerův význam i pro přítomnost.
Doplňující texty na panelu Vás poučí i o historii redemptoristů v našich zemích a fotografie Vás seznámí s památkami připomínajícími sv. Klementa ve Vídni a především v našem regionu.
K významným artefaktům v expozici patří, kromě dobové pece, torzo velkých pekařských necek, ve kterých údajně zadělával těsto Jan Hofbauer při svém prvním pobytu v louckém klášteře v roce 1770 (majetek Římskokatolického farního úřadu v Tasovicích).
Z Etnografického ústavu MZM v Brně je zde vystavena dřevěná lopata na sázení chleba a pečiva, ohrablo k čištění pece a slaměné ošatky na tvarování chlebového těsta, které se nechalo několik hodin kynout a potom se vyklápělo přímo na chlebnou lopatu (uvedené artefakty vznikly v 2. pol. 18. století). Ze sbírek Jihomoravského muzea ve Znojmě pochází klekátko, Kristus na kříži (oba exponáty jsou z pol. 18. století), dále kopie paramentu pekařského cechu a kopie obrazu sv. Alfonse Maria z Liguori. Mezi dominantní exponáty náleží i kopie obrazu sv. Klementa Maria Hofbauera (originál je majetkem Římskokatolického farního úřadu u sv. Mikuláše ve Znojmě).
